MUZEUM TRŠICE

V tomto roce byli v Tršicích švýcarští inženýři, kteří pole vyměřovali, na poli škodu dělali a v domech mrzutosti. K tomu mnoho práce potřebovali, velké útrapy obec stáli a žádný na to nesměl nic říci. Při těch inženýrech jedna kuchařka byla, kterou jim obec musila dáti a vypláceti. Jmenovala se Mariana Vrzalka z Tršic. Tak se stalo, když 19. července toho roku po 10. hodině před polednem vařila oběd, tak z nepozornosti v tom domě, kde byli – u Josefa Prečana č. 44 – z kuchyně vypukl oheň na střechu. Tak hned velká ukrutnost  toho ohně a nemilosrdnost byla. Lidé začali žito žíti, málo jich doma bylo, sucho veliké a horko tak z rána bylo, bez větru. A jak ten strašný oheň začal hořet, hned veliký vítr se zvedl, tak nebylo možné žádnému nic ubránit, jenom se na toho ukrutného nepřítele dívati. A tak v malé chvíli všeho statku lid zbaven byl, že to lidský rozum pochopit nemůže. Tak vítr silný a ten oheň proti větru hořel tak, jak po větru. Tak co strachu a pláče a naříkání bylo, dobytek na noc domů přišel, nebylo nic pro něj nachystané, jedině uhlí a popel a hospodáře a jeho manželky pláč. A jaké zase truchlivé dívání toho lidu bylo nad tím dobytkem. Nad tím musil každý ustrnouti, nebo i na lukách a na zahradách ovoce, stromy spálené, tráva i se zemí vypálena byla.

Čísla domů, které byly spáleny – 44, 43, 42, 41, 40, 39, 38, 37, 36, 35, 34, 121, 120, 119, 106, 33, 32, 31, 30, 29, 28, 27, 26, 45, 46, 47, 48, panské maštale, ovčírny, zámek, pivovar, sýpky, na kterých mnoho set měřic obilí a sladu ještě víc bylo, které až do šestého dne v ohni stály, myslivcova stodola, domy 90, 89, 116, 115, 110, 84, 83, 108, 122, 87, 86

Zdroj – Tršický měsíčník 7/1966 – citace kroniky