Kaple sv. Kunhuty
Historie
Kaple sv. Kunhuty je stavbou z tvrdého materiálu. Její vznik nelze doložit, protože za švédských a pruských válek byla tršická fara vypálena a všechny záznamy zničeny. Bývala kryta šindelovou střechou s vížkou, v níž se zvonívalo pohřbívaným z osmi obcí. Na zvoně – 75 kg těžkém – býval latinský nápis: „Ulil mne Pavel Reimer v Olomouci r. 1671“. Zvonu se používalo, po odstranění vížky z kaple, na tršické kostelní věži jako umíráčku. Zvon se stal obětí 1. světové války. V kapli je oltář ze starého tršického kostela a na něm socha sv. Kunhuty, držící rádlo při těle. Je to jen replika, originál je uložen v olomouckém muzeu. Také dlažba pochází ze starého tršického kostela, lavice jsou z lipňanské kaple. Patronem kaple je rodina Dvořákova z Dolního mlýna a to již po několik generací. Jednou ročně je zde sloužena mše.
Vypráví se také v pověsti, že vrchní nechal ze žárlivosti svou manželku upálit na radlici.
Děkanátní matrika přerovská z roku 1691 poznamenává, že se v kapli sv. Kunhuty sloužily mše svaté třikrát do roka.
V tršické farní kronice se lze dočíst: „Lid rád sem spěchá na mši svatou, která se v úterý hodový (v říjnu) zde slouží a nemocní, hlavně postiženi „zimnicí“, utíkají se s důvěrou k patronce kaple – svaté Kunhutě.“
Kolem kaple byl v době císaře Josefa II. (1780-1790) založen hřbitov, který byl zrušen v roce 1857.
Pověst o vzniku kaple
„Kdysi oral sedlák v těch místech, kde stojí nyní kaple a vyoral sošku sv. Kunhuty. Zanesl ji do kostela, ale soška zmizela. V příštím roce byla opět vyorána na témže místě. To se opakovalo po několik let. Sedlák, na jehož poli byla soška objevena, usoudil, že je to Boží pokyn, a proto tam dal vystavět kapličku. Byla zasvěcena sv.Kunhutě. Dřevěná soška je umístěna na oltáři. V rukou drží dřevěné rádlo. Soška prý má zázračnou moc a nemocní zdaleka sem přicházeli, aby je uzdravila.“
Pozn: Svatá Kunhuta, dcera lucemburského hraběte, se provdala na přání rodičů za bavorského vévodu Jindřicha, pozdějšího krále a císaře německého. Po jeho smrti vstoupila do kláštera. Zemřela roku 1040.
Pověst o vzniku kaple sv. Kunhuty
Za dob roboty bydlel na tršickém zámku vrchní, který pojal za manželku sličnou dívku Kunhutu. Byl to člověk od pohledu nevzhledný a krutý ke svým poddaným. Zato jeho manželka nejenže byla krasavicí, ale k lidem se chovala přívětivě. Často jí za to spílal, nemohl snášet její úsměvy, rozdávané okolním lidem. Přesto, že trpěla jeho výčitkami, byla mu věrná, on však vyhledával z přílišné žárlivosti vůči ní „příčiny“ smyšlené a nedůstojné manžela.
Jednou za jarního rána odešla do umývárny, kde sundala prsten, který jí daroval před svatbou a odložila jej na okno. Po umytí chtěla odejít k snídani, ale po chvíli si vzpomněla, že nemá prsten. Vrátila se pro něj, tento však tam již nenalezla. Hledala jej marně. Zatím již vrchní pro ni poslal se vzkazem, aby hned přišla do hořejšího poschodí. Uposlechla a šla bez prstenu. Při snídani vrchní zjistil, že prsten nemá na ruce a dotazoval se, kam prsten dala. Když mu vše vypověděla, nevěřil jí a podezříval ji, že prsten darovala jinému. Ani její časté slzy nedojaly jeho umíněnost a tvrdost, nevěřil jí a začal se na ní mstít surovým týráním, bitím a nadávkami. Utrpení neslo následky a k podzimu téhož roku zemřela.
Přece se však v něm ozvala později pochybnost o ztrátě prstenu. Svědomí ho tížilo i ve spánku – těžké sny ho pronásledovaly. Zdálo se mu několikráte, že stojící strom u zámku, pod nímž s ní často na lavičce sedával, na něj padá, proto jej nechal skácet. Při pádu stromu k svému úžasu zpozoroval, že se z koruny vykutálel prsten, pro který k smrti utrápil svou krásnou ženu Kunhutu. Na stromě bylo stračí hnízdo, do něhož svým mladým odnesla straka pootevřeným oknem z umývárny tento prsten.
Z lítosti nad svým činem nechal postavit kapli sv. Kunhuty na témže místě, kde se dosud nachází.
Štítky: Zajímavosti z historie obce 