MUZEUM TRŠICE

/vzpomínky Josefa Šubrta/

V roce 1850 žila v Tršicích rodina Zatloukalových v malém domku na konci Chaloupek v č. 86. Otec František měl osm synů, sám byl výborným hudebníkem a hudbě vyučil všechny syny. Učinil z nich vlastní kapelu, která byla v tehdejší době na velké výši. Říkali jí kapela Pluhařova, poněvadž  otec František se zabýval výrobou pluhů. Nejmladší syn Alois se pak stal kapelníkem vojenské hudby u dirigenta a skladatele světové pověsti J. Fučíka. Byla to velmi slavná vojenská hudba, u které sloužil i náš občan Jan Herinek co hornista, za dirigování jmenovaného J. Fučíka a za vedení Aloise Zatloukala.

V letech 1860 se schází vedoucí činitelé kulturního a hudebního života v Tršicích, v čele Jan Koblížek, tehdejší učitel a varhaník a zakládají pěvecký spolek „Hlahol“. Jeho prvním sbormistrem se stal Jan Koblížek, který se cele věnoval vedení spolku. Spolek se ke svým zkouškám scházel v neděli v lese „Bělá“ a tam pilně nacvičovali čtyřhlasé sborové vlastenecké písně, které pak spolek zpíval na všech oslavách v době národního probuzení u nás a celém dalekém okolí. Jejich plodná práce měla tehdy velký vliv na místní obyvatelstvo, které tehdy zpívalo při každé příležitosti, kde se sešlo více děvčat i chlapců, hlavně při česání chmele, které se tehdy provádělo u všech majitelů chmelnic doma. Také téměř každá matka svým dětem doma zpívala a své děti zpěvem uspávala.

V letech 1870 byla založena „Občanská beseda“. Členové ze spolku „Hlahol“ přešli všichni do nově zřízeného spolku, který rozšířil velmi svou kulturní a vzdělávací činnost. Jedni z prvních vedoucích činitelů byli dle protokolárních zápisů z roku 1883 dr. Hradil, Jan Bém, Čeněk Drápal, Martin Tandl, Antonín Vybíral a mnoho dalších.

Jeho sbormistrem byl opět zvolen Jan Koblížek. Nově zřízený spolek dal si do štítu krásné heslo „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti“. Pořádal řadu pěvecko-hudebních koncertů, hrával pravidelně čtyři divadelní představení ročně, pořádal řadu přednášek o našich národních velikánech a vyvíjel všestrannou kulturní a vzdělávací činnost. Jak  je zřejmé ze zápisů protokolu spolku, jeho velké úsilí se soustředilo na vybudování knihovny, která se stala v několika letech největší v celém okolí. Spolek také vybudoval na tehdejší dobu velmi pěkné jeviště, které sloužilo svému účelu až do postavení nového sálu. „Občanská beseda“ a její 70ti leté trvání měla blahodárný vliv na všechny občany našeho městečka, neboť každý občan se snažil přispět podle svých sil a schopností. Toto členství zpravidla přecházelo z otců na syny. Němečtí okupanti v roce 1939 pak zakázali jeho další činnost, jakož i řadu jiných spolků.

V letech 1880 byla založena tršická „Sokolská hudba“, jejím prvním kapelníkem byl Libor Zdařil, který se vyučil hudbě u jmenovaného Františka Zatloukala. Tento velmi nadaný a organizačně schopný hudebník, budoval tuto hudbu od počátku. Nejprve si vyučil řadu potřebných hudebníků na potřebné nástroje a téměř všichni jeho vyučenci byli přijati do rakouských plukovních hudeb, které byly tehdy na vysoké umělecké výši. Po odsloužení své vojenské povinnosti vrátili se jako výborní hudebníci pod taktovku Libora Zdařila, a to byla pak ona pověstná výborná daleko známá „Sokolská hudba“, která hrávala při všech sokolských cvičeních nejen u nás v Tršicích a v celém okolí, ale i ve městech Přerově, Hranicích a častokrát i v Brně. Jeho soubor se skládal z následujících členů: Zatloukal Matouš, Zdařil Isidor, Zatloukal František – křídlovky, Domes Jan, Březovský Josef, Houšťava Ludvík – trubky, Steiger Jan, Steiger Oldřich, Řihák Jan, Řihák Karel, Zdařil Libor – klarinety, Herinek Jan – horna, Zatloukal Leopold – tuba, Lakomý Ed. – bombardon, Lakomý Alois – flauta, Steiger Alois – bubínek, Herinek  Josef – buben, všichni z Tršic. Další členové – Bartl Klim. – heligon, Duda Josef – trubka, Bartek Jan – baskřídlovka, Roh Jan – klarinet a Lakomý Josef – heligon, byli z okolních obcí. V této sestavě hrál uvedený soubor v letech 1898 – 1911 pod taktovkou Libora Zdařila. V roce 1911 se z rodinných důvodů kapelník Zdařil odstěhoval do Přerova, kde se věnoval výuce hudebního dorostu. Vedení této hudby se potom na krátký čas ujal Zatloukal Matouš, po něm pak Domes Jan, jak bude později vzpomenuto.

Stolařský dělník Karel Hajtmar, bratr Aloise a Františka, vrátiv se ze zkušené z Vídně, kterou podnikl za účelem zdokonalení se v řemesle, vyučil se hře na tamburašské nástroje, které pak dokonale ovládal. Tento bystrý a průbojný mladík s absolutním hudebním sluchem, seskupil kolem sebe asi 16 přibližně starých hochů a založil v roce 1912 „Tamburášskou hudbu“. Soustavným pilným cvičením se členy  svého souboru docílil během tří roků velmi pěkných úspěchů, že mohl s ním veřejně vystoupit neboť ovládal dostatečný počet skladeb k takovému vystoupení. Kdo si uvědomí, že žádný z členů souboru nevěděl o hudební nauce téměř nic, ten ocení obětavou práci a úsilí jmenovaného vedoucího. Světová válka v roce 1914 ukončila činnost souboru v jeho slibném rozmachu, neboť téměř všichni jeho členové i s jeho vedoucím byli povoláni k výkonu vojenské služby na všech frontách a několik členů souboru, mezi nimi i vedoucí této hudby – Karel Hajtmar – se nevrátili. Po válce ještě zbylí členové nějaký čas cvičili za vedení Aloise Hajtmara, protože však za chybějící nástroje se nenašla náhrada, soubor zanikl.

Členové souboru: František Prečan, František Lukašík, Bohumil Zdařil – „Bisernice“, Alois Šubrt, Felix Čejka – „Kontrašice“, Karel Hajtmar, František Holiš, Bohuslav Bém – „Bráč I“, Alois Vláčil, Bohuslav Prášil –„Bráč II“, Oldřich Lukašík, František Zdařil, Antonín Tandl – „Berda nebo Basa“. Později přistoupili ještě další členové: Josef Zácha, Alois Hajtmar, Oldřich Vybíral – „Bráč I“, František Hajtmar – „Bugaria“.

Po první světové válce v roce 1920 utvořil se v Tršicích první „Ochotnický hudební kroužek“ pod vedením Josefa Chalupy z Lipňan. Tento nadaný hudebník, odchovanec kapelníka Libora Zdařila a rakouské vojenské hudby, který hrál na několik nástrojů – klarinet, hoboj, housle a basu, vedl obětavě řadu let utvořený smyčcový orchestr. Dojížděl pravidelně do Tršic, za zimní nepohody často i na koni, k pravidelným zkouškám, které se konaly ve staré „Radnici“. Se svými členy kroužku dosáhl velmi pěkných úspěchů, neboť zkoušky konal velmi přísně a odpovědně.  Orchestr hrával při různých oslavách, provedl řadu koncertů a doprovázel při operetách u nás v Tršicích a okolí. Pro svou oblibu hrával tento orchestr na podzimních honech, které se v tehdejších dobách velmi slavně odbývaly a při hostině po honu hrávány byly vždy koncertní čísla. Kroužek působil asi do roku 1928 a zanikl proto, že několik jeho členů zemřelo. Ostatní hudebníci pak přešli do jiných souborů. Kroužek se skládal z těchto členů: Vodička Ladislav, Vybíral Antonín – housle I., Pospíšil J., Nepožitek Inocenc – housle II. , Herinek František, Vláčil Čeněk – klarinety, Šubrt Josef – violoncello, Chalupa Josef – basa, Herinek Alois – trubka, Herinek Jan, Herinek Josef – horny a později Hlavica Oldřich, který přišel do Tršic jako učitel.

V roce 1911, po odchodu kapelníka Libora Zdařila, ujal se na krátký čas vedení tršické „Sokolské hudby“ Zatloukal Matouš, který se pro nedostatek času této funkce vzdal a vedoucím hudby se stává Domes Jan. Členové zůstávají celkem v nezměněné sestavě, až na nepatrné změny, které nastaly úmrtím nebo odchodem z Tršic. V roce 1928 vracejí se od vojenské hudby dva synové Domesovi – Jan a František a z nich starší Jan – pozounista – převzal vedení tršické hudby. Oba jako velmi dobří hudebníci – František jako křídlovák, jednak pozvedli úroveň souboru a jednak vyučili několik mladých hudebníků na dechové nástroje. Po odchodu Jana Domese /odešel před okupací za jiným povoláním na Slovensko/, vedl dále tuto hudbu bratr František, a to až do své smrti v roce 1959. Tyto dvě generace Domesů vedly tršickou hudbu téměř 50 let a také oba bratři hudbu vedli velmi dobře, takže se stala známou v celém dalekém okolí a všude ji jmenovali jako hudba Domesova.

Po roce 1959 stává se na  krátkou dobu kapelníkem dechovky Libor Zdařil, po něm asi za dva roky František Švarc, oba se však pro nemoc vedení vzdali. V roce 1966 byl zvolen za kapelníka stávající dechovky Jiří Kiml. Dechovka pokračovala dalších dvacet let, účastnila se všech místních veřejných akcí – prvomájové průvody, Tršické dny chmele, státní svátky, pietní shromáždění, pohřby apod. Členů ubývalo, bylo nutno si „půjčovat“ muzikanty ze širokého okolí, zájem mladých nebyl, hudba v devadesátých letech zanikla.

Zdroj – Tršický měsíčník ročník 1966 + archiv muzea.

Štítky: Zajímavosti z historie obce